|
39:1
|
Seslání Písma od Boha mocného, moudrého pochází. |
|
|
39:2
|
Věru jsme ti seslali Písmo v pravdě, uctívej tedy Boha a zasvěcuj Mu svou víru upřímnou! |
|
|
39:3
|
Což Bohu víra upřímná nepatří? Ti, kdož si berou jako ochránce jiné než Jeho, hovoří: „My je uctíváme jen proto, aby nás co nejvíce k Bohu přiblížili.“ Bůh věru pak mezi nimi rozsoudí to, o čem ve sporu byli. A Bůh zajisté nepovede správně ty, kdož lháři jsou a nevěřící zarputilí. |
|
|
39:4
|
Kdyby si byl Bůh přál mít děti, byl by si věru vybral podle libosti z těch, které stvořil. Sláva Jemu - On Bůh je jediný, vše podmaňující. |
|
|
39:5
|
On stvořil nebesa a zemi jako skutečnost vážnou a On zavinuje noc dnem a den nocí; a podmanil si slunce a měsíc, takže obě tělesa ke lhůtě stanovené ubíhají. Což tedy není mocný, odpouštějící? |
|
|
39:6
|
Vás pak stvořil z bytosti jediné, z níž potom udělal družku její. A seslal vám z dobytčat osm v párech. On tvoří vás v lůnech matek vašich jedním tvořením za druhým,1 v temnotě trojnásobné. Takový je Bůh, Pán váš, a Jemu náleží panství; není božstva kromě Něho. Jak se jen můžete tak odvracet? |
|
|
39:7
|
Jestliže jste vy nevděční, je Bůh věru soběstačný i bez vás a nelíbí se mu nevděk u služebníků Jeho. Jste-li vděční, pak ve vás nalezne zalíbení. A neponese žádná duše břímě duše jiné; posléze navrátíte se k Pánu svému a On vás poučí o tom, co jste dělali, vždyť On dobře zná, co hrudi vaše skrývají. |
|
|
39:8
|
Když člověka neštěstí postihne, tu modlí se k Pánu svému, kajícně se obraceje k Němu; když potom Bůh to v dobrodiní změní, člověk zapomene na to, proč se k Němu předtím modlil, a přidává Bohu podobné, aby svedl jiné z cesty Jeho. Rci: „Jen si užívej v nevděku svém, ty zajisté budeš pak jedním z obyvatel ohně pekelného!“ |
|
|
39:9
|
Zdaž ten, jenž pobožnost koná během hodin nočních; padaje na tvář svou a stoje při modlitbě, a před životem budoucím na pozoru se má a v milosrdenství Pána svého doufá. . . ? Zeptej se: „Jsou si rovni ti, kdož vědí, s těmi, kdož nevědí?“ Však připomenou si to jen ti, kdož rozmyslem jsou nadáni. |
|
|
39:10
|
Rci: „Služebníci Moji, kteří jste uvěřili, bojte se Pána svého! Těm, kdož na tomto světě konali dobré, dostane se dobrého. A země Boží je rozlehlá a trpělivým bude dána jejich odměna v míře plné, bez počítání.“ |
|
|
39:11
|
Rci: „Bylo mi poručeno, abych sloužil Bohu, upřímně mu zasvěcuje víru, |
|
|
39:12
|
a bylo mi poručeno, abych byl prvním z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdávají.“ |
|
|
39:13
|
Rci: „Věru se bojím, neuposlechnuli Pána svého, trestu dne nesmírného.“ |
|
|
39:14
|
Rci: „Boha budu uctívat, upřímně mu zasvěcuje víru svou. |
|
|
39:15
|
A vy nevěřící si tedy uctívejte, koho chcete, místo Boha!“ Rci: „Věru prodělají v den zmrtvýchvstání ti, kdož ztrátu sami sobě a rodinám svým způsobili! Což to opravdu není ztráta zjevná? |
|
|
39:16
|
A nad sebou budou mít závěs ohnivý a pod sebou závěs ohnivý.“ A takto Bůh nahání strach služebníkům Svým. Služebníci Moji, buďte tedy vůči Mně bohabojní! |
|
|
39:17
|
Pro ty, kdož odvrátili se od Taghúta odmítajíce jej uctívat a kajícně se obrátili k Bohu, pro ty je určena zvěst radostná. Oznam tedy zvěst radostnou služebníkům Mým, |
|
|
39:18
|
těm, kdož horlivě naslouchají slovům Mým a následují nejkrásnější z nich! To jsou ti, které Bůh na správnou cestu uvedl, a to jsou ti, kdož rozmyslem jsou nadáni. |
|
|
39:19
|
Cožpak toho, nad nimž se uskutečnilo slovo trestu . . . což můžeš takového, jenž v ohni pekelném dlí, zachránit? |
|
|
39:20
|
Však ti, kdož vůči Pánu svému jsou bohabojní, ti obývat budou komnaty, nad nimiž komnaty jiné jsou vystavěny a pod nimiž řeky tekou; to je slib Boží a Bůh nikdy slib svůj neporuší. |
|
