11:21
|
A to jsou ti, kteří sami sobě ztrátu způsobili, a opustilo je to, co si vymyslili, |
|
11:22
|
a není pochyby, že v životě budoucím ještě větší ztrátu utrpí. |
|
11:23
|
Však ti, kdož uvěřili, zbožné skutky konali a pokorní před Pánem svým byli, ti věru se stanou ráje obyvateli a budou v něm nesmrtelní. |
|
11:24
|
A příměr těchto dvou skupin je jako příměr slepého a hluchého s vidoucím a slyšícím; zdaž mohou být si rovni v tomto příměru? Což se tedy nevzpamatujete? |
|
11:25
|
I vyslali jsme Noema k lidu jeho, aby pravil jim: „Lide můj, já jsem pro vás varovatelem zjevným, |
|
11:26
|
abyste neuctívali kromě Boha nikoho! Já věru obávám se pro vás trestu dne, jenž bude bolestný.“ |
|
11:27
|
A řekli velmoži, ti z lidu jeho, kdož nevěřili: „Nevidíme v tobě nic jiného než smrtelníka nám podobného. A vidíme, že tě z nás následují bez rozmyšlení jen ti nejnižší, a nevidíme, že nějakou přednost nad námi měli byste, ba spíše soudíme, že vy jen lháři jste!“ |
|
11:28
|
Noe odvětil: „Lide můj, což nechápete? Řídím-li se jasným důkazem od Pána svého, jenž uštědřil mi milosrdenství Své, vůči němuž vy slepí jste, mám snad zapotřebí vám je vnucovat, když k němu odpor cítíte? |
|
11:29
|
Lide můj, nežádám od vás za to jmění žádné, odměna má je toliko u Boha.Neodeženu nikdy ty, kdož uvěřili - ti věru setkají se s Pánem svým, však vy jste, jak vidím, lidem nevědomým. |
|
11:30
|
Lide můj, kdo pomůže mi proti Bohu, jestliže je odeženu? Což se nevzpamatujete? |
|
11:31
|
Nepravím vám: ,Mám u sebe pokladnice Boží' ani: ,Znám věci nepoznatelné', a neříkám vám ani, že anděl jsem. A nepravím o těch, které oči vaše přezírají, že Bůh jim nic dobrého nepopřeje. Však Bůh zná nejlépe, co v duších jejich je skryto; a věru bych byl, kdybych to říkal, jedním z nespravedlivých.“ |
|
11:32
|
Odpověděli: „Noe, již dost ses hádal s námi, a ještě spor s námi rozmnožuješ. Přines nám tedy to, co nám slibuješ, jsi-li z pravdomluvných!“ |
|
11:33
|
Pravil: „Bůh sám vám to přinese, bude-li si to přát, a zabránit tomu nebudete schopni. |
|
11:34
|
A neprospěje vám dobrá rada má, budu-li chtít vám poradit, jestliže si Bůh bude přát uvrhnout vás v blud; On Pánem je vaším a k Němu budete navráceni.“ |
|
11:35
|
Řeknou-li: „On sám si to vymyslil“, tedy odpověz: „Jestliže jsem si to vymyslil, hřích můj na mou hlavu padne, avšak já odpovědnost nemám za to, v čem vy hřešíte!“ |
|
11:36
|
I bylo vnuknuto Noemu: „Z lidu tvého již neuvěří nikdo kromě těch, kdo již uvěřili. Nermuť se tedy nad tím, co dělají! |
|
11:37
|
Postav loď před zrakem Naším a podle vnuknutí Našeho a nepřimlouvej se u Mne za ty, kdož nespravedliví byli - ti budou utopeni.“ |
|
11:38
|
A stavěl loď, a kdykoliv okolo šli velmoži z lidu jeho, smáli se mu. I říkal: „Jen se mi smějte, však i my se vám budeme jednou smát tak, jako vy jste se smáli mně, |
|
11:39
|
a tehdy se dozvíte, koho postihne trest zahanbující a na koho dopadne trest trvalý!“ |
|
11:40
|
Když pak přišel rozkaz Náš a vzkypěla pec, pravili jsme Noemovi: „Nalož na ni od každého druhu pár, rodinu svou kromě toho, proti němuž již dříve bylo slovo vyřčeno a ty, kteří uvěřili!“ A uvěřili s ním jen nemnozí. |
|